Katedra českého jazyka a literatury PdF MU spustila seriál rozhovorů se svými absolventy.

27. 2. 2022 Radim Ošmera

Ahoj Anet, nedáno jsi ukončila studium na PdF MU. Začněme krátkým představením. Proč ses rozhodla studovat český jazyk a literaturu? V jaké kombinaci jsi studovala? Čím by ses ještě sama popsala, kromě toho, že jsi čerstvá absolventka zmíněných oborů / co ráda děláš a čemu se věnuješ?

Ahoj, 😊

abych byla upřímná, rozhodla jsem se studovat muzikálové či činoherní herectví na JAMU. Druhou možností pro mě byla Filozofická fakulta, obor Český jazyk a literatura, protože jsem od základní školy četla a milovala jsem to. Vzorem pro mě byla také učitelka ze střední školy, která studovala právě na této fakultě. Pedagogická fakulta byla záloha, kdyby nic jiného tzv. nedopadlo. K češtině jsem si přidala obor Asistentství anglického jazyka a literatury, protože mi angličtina vůbec nešla. Zdá se to nesmyslné, ale vzhledem k tomu, že jsem se na přijímačkách na JAMU umístila hodně vysoko, věřila jsem, že se třeba další rok dostanu a aspoň se na „pajdáku“ za ten rok naučím trochu anglicky. Dostala jsem se na obě fakulty a nemohla se rozhodnout, takže jsem začala studovat obě naráz, po týdnu jsem studium na FF ukončila. Zjistila jsem, že mě na češtině zajímá jen literatura a zdálo se, že na pedagogice to bude jednodušší.

Věř nebo ne, ale takhle začala cesta učitelky, která svoji práci miluje, dělá přípravy na úkor svého spánku nebo o prázdninách a s dětmi tráví i svůj volný čas.

 

Na jaké věci spojené s KČL ráda vzpomínáš? A co pro Tebe bylo během studia na fakultě inspirativní?

Od pana vrátného, přes pracovníky na studijním oddělení či v knihovně, pedagogy až po pana děkana, ať jsem mluvila s kýmkoli nebo cokoli potřebovala, vždy jsem se setkala s úžasným a velmi lidským přístupem. Bez všech těchto lidí a jejich ochoty bych nikdy studia nedokončila.

Milovala jsem autorská čtení, která KČL organizovala. Vracely mi lásku k literatuře, která s nekonečnými seznamy povinné četby velmi rychle klesala.

U některých pedagogů jsem nevynechala jedinou přednášku, což ukazuje na velké nadšení, protože upřímně… na některých přednáškách jsem byla jednou. Pokud se objevil nějaký pedagog z praxe, byla to největší škola a inspirace. Jsem velmi vděčná za semináře, ze kterých můžu čerpat ještě teď, když se připravuji do výuky. Ačkoli jich bohužel nebylo mnoho.

 

Byla jsi na Erasmu? Kde? V čem ta zkušenost byla důležitá/zajímavá?

Nebyla, studium pro mě bylo dost náročné a administrativně složité i tak, nedovedu si představit, že bych se s tímto musela potýkat v cizí zemi. Raději cestuji sama na vlastní pěst a bez povinností. 😊

 

S čím jsi na fakultě nejvíc zápasila? Čím ses trápila ve spojitosti se studiem a jak ses s tím vypořádala? Co bys v tomto směru doporučila studentům?

Jednoznačně pro mě největším strašákem byla administrativa, dodržování termínů a plnění všech povinností. A pak takové zvláštní předměty jako „informatika“, kvůli které jsem studium málem nedobrovolně ukončila. Což mi přišlo opravdu smutné, protože v tom předmětu jsme ani nezavadili o tvoření prezentací, pracovních listů ani o programy jako Edookit nebo Bakalář apod.

Jak už jsem říkala, chodila jsem žádat o rady či pomoc. Měla jsem v tomto ohledu asi opravdu štěstí na správné lidi. Kvůli svému ADHD jsem měla problémů dost a často to nebylo jednoduché. Na druhou stranu můžu říct svým studentům, že i s ADHD či jakoukoli specifickou poruchou učení se dá vystudovat i vysoká škola, pokud se proto rozhodnou.

 

Pracovala jsi v „oboru“ během studia? V jakém rozsahu? Je to důležitá zkušenost pro praxi?

Bohužel ne a myslím, že to byla chyba. Museli jsme splnit tolik hodin praxe, že pro mě nebylo možné držet si brigádu, takže to byl hodně náročný semestr. Určitě bych všem studentům doporučila, aby si brigádu hledali v oboru a ušetřili si spoustu času a starostí. Sice asi nebude jednoduché skloubit časový harmonogram, ale alespoň budou mít hodiny a hodiny, které stráví na praxi, proplacené.

 

Pamatuješ si ještě svoji první praxi? S čím jsi předstupovala před třídu? Na co ses těšila a z čeho měla obavy? Bylo víc těšení, nebo obav?

Během první praxe jsem před třídu nepředstupovala, protože se odehrávala v knihovně. To bych asi ani nechtěla raději komentovat. Na své druhé praxi jsem byla pouhým pozorovatelem a pamatuji si nejvíc své zděšení. Díky angličtině jsem se dostala na náslechy i na první stupeň. Některých učitelek jsem se bála i já a dětí mi bylo jednoduše líto. Pro svoji bakalářskou práci jsem se tedy rozhodla zkoumat zpětnou vazbu učitelů dětem na prvním stupni, abych se dostala na více škol. Ke svému obrovskému nadšení jsem objevila úžasné pedagogy s alternativními přístupy, takže mě první nepříjemná zkušenost neodradila. Dokonce pro mě byl čas strávený ve škole s dětmi tak intenzivní a inspirativní zkušenost, že jsem se rozhodla pro kariéru učitelky. V současné době jsem ráda, že ač jsem k přijetí na JAMU byla nakonec hodně blízko, vybrali někoho jiného. Protože po praxi se ze studentky s jedním z nejhorších průměrů na škole, která dělala bakalářské státnice dokonce na dvakrát (Někdy není důležité, jak moc se připravujete, ale jak zkoušku psychicky ustojíte.), stala najednou studentka na magisterském oboru, které přišlo prospěchové stipendium a státnice dala povětšinou za A, protože předměty jí dávaly konečně smysl.

Během praxí na magisterském studiu bylo rozhodně více obav. Neměla jsem tušení, jak látku podat studentům, jak vést hodinu nebo jak si poradit s žáky, kteří zrovna odmítají cokoliv dělat. Myslím, že mi hodně pomohlo divadlo a schopnost improvizace a jiného než monotónního projevu. Hodiny proběhly většinou hladce, dokonce často za pochvaly od mentorů. Čemuž jsem se hodně divila, protože mi přišlo, že v tom takzvaně úplně plavu.

 

Nyní už k práci po studiu. Kde teď učíš? Proč zrovna tam? Jaké předměty učíš? V čem je tato škola speciální?

Učím na ZŠ a MŠ Nám. 28. října, v současné době jsem třídní učitelkou 6. A, učím angličtinu, češtinu a občanskou výchovu. Díky lokaci školy máme většinu žáků ze sociálně vyloučených rodin. Ano, tuto školu jsem si vybrala a ano, viděla jsem dokument 8. A. Ne, není to stejné jako v dokumentu, ne nebojím se tam a ano, je to rozhodně jiné než na „bílých školách“. Tyhle otázky slýchávám často, takže už na ně mám naučené odpovědi. Nemám je ráda, pro mě jsou to děti, které to leckdy neměly v životě úplně jednoduché. Snažím se jim být dobrým příkladem a zároveň je i něčemu naučit.

 

Co je na práci učitele hezké? Co Ti dává sílu?

Děti! Jejich bezprostřednost, nadšení, upřímnost a pokroky. Když se mi povede připravit hodinu tak, že přípravou nestrávím hodiny a děti to baví. Nejraději mám chvíle, když vidím, že děti pochopily, jak na sebe látka navazuje, že má určitý systém. A společně se snažíme hledat, jak a kdy naučené znalosti využít v životě.

 

Jak se liší Tvoje původní představy a ideály od praxe? Došlo k nějakému vystřízlivění? Nebo naopak nadšení?

Administrativa a fakt, že použiji asi desetinu toho, co jsem se snažila dostat ke státnicím do hlavy. Naopak, jakmile z učiva uděláte hru nebo soutěž, děti studují samy a dobrovolně. Vždy mě mrzí, že výborně připravená hodina nebo zorganizovaná hra vidět nejsou, ale špatně nebo vůbec zadaná docházka ano.

 

Co je na práci nejtěžší? V čem je to opravdu náročné? A kdy jsou ty chvíle, kdy s tím chceš seknout, pokud takové jsou?

Takové chvíle mám tak několikrát týdně. Kdo to nezažil, tak asi neuvěří, ale po šesti hodinách výuky s dozory se Vám místo příprav na další den chce akorát schovat někde na záchod a brečet únavou. 😊

To, že dojít si během přestávky na toaletu je úspěch dne, jsem věděla už z praxe. Ale že budou dny, kdy se nestihnu ani napít, to mě opravdu nenapadlo.

 

Kde hledáš inspiraci do výuky? Pracuješ s materiály z fakulty? S jakou učebnicí teď pracuješ při výuce češtiny? S jakými podpůrnými aplikacemi a weby během příprav nebo ve výuce pracuješ?

Všude, kde se dá. Jsem v několika FB skupinách, často najdu něco na Pinterestu nebo na Instagramu. Když hodně nestíhám, kupuji na různých stránkách pracovní listy či hry, abych ušetřila čas. Pořídila jsem si domů laminovačku a tiskárnu, abych v práci nemusela spát, takže různé výukové kartičky, pracovní listy a aktivity tvořím po večerech. Nerada učím frontálně a dobře mi tak. 😊 Materiály z fakulty asi ani nevím, kde mám, ale často lovím v hlavě různé hry, aktivity a tzv. otvíráky, či sáhnu po literatuře, kterou jsem pročítala během studia.

 

Jaké místo ve Tvém životě má duševní hygiena? Jak/čím se odreagováváš od práce?

Dříve jsem prakticky žádné neměla, teď se to snažím hodně měnit. Když jsem začala pracovat ve školství, naučila jsem se po práci chodit běhat. Zjistila jsem totiž, že práce s dětmi mi vezme veškerou trpělivost. Ačkoli k dětem jsem byla pokaždé laskavá a měla většinou pro vše pochopení, doma jsem už tak příjemná nebyla. 😊 Takže jsem se raději vyběhla ven a vrátila se sice upocená, ale bez potlačované frustrace a podráždění.

Tohle mi fungovalo zhruba do května, v červnu jsem nebyla příjemná ani ve škole a často jsem se přistihla, že jsem jízlivá a už nemám pro děti zdaleka takové pochopení. Často jsem musela raději odejít bez komentáře, abych neřekla něco nehezkého. Takže jsem celé prázdniny věnovala tomu, abych zjistila, co je pro mě důležité a jaký pedagog chci vlastně být.

Teď se držím myšlenky, že se člověk musí nejdříve postarat sám o sebe, aby se mohl dobře starat o ostatní. Pro děti se snažím být podporou a ukázat jim, že dokážou mnohem víc, než si samy myslí. Případně ale taky ukázat realitu, že nikdo nemůže být ve všem dokonalý a každý máme své limity.

 

Co bys vzkázala studentům na fakultě, ať už by se to týkalo čehokoliv?

Ať bojují za to, aby se na fakultě učilo i to, co je opravdu v praxi potřeba. A opravdu se pokusí si nachystat co nejvíce her a materiálů v takovém stavu, aby je mohli později použít ve výuce. Také bych na jejich místě hlasitě nesouhlasila s kreditovým hodnocením předmětů, protože se velmi liší od jiných fakult. Moc bych si přála, aby se na Pedagogickou fakultu hlásili studenti, kteří opravdu učit chtějí a nemají to jenom jako záložní plán. Pro mě to záložní plán sice byl, ale i když je to někdy vyčerpávající, učím moc ráda a snažím se to dělat na maximum.

 

A tento citát bych přidala k diplomu 😊

"Dear 1st year teachers,

you're not doing it wrong,

it's just really THAT hard.

Signed, been there, done

that, made it through,

and so will you." 

Mr. Reed, Educator, Chicago, IL

 

Anet, děkuji za rozhovor, ať se Ti daří.

Radim Ošmera


Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info