Vědecká práce v čase pandemie

„S vámi napíšu tak akorát seznam na nákup, a to mi ještě bude většina věcí chybět.“ Se stejným problémem se asi potýká většina akademiček a akademiků, kteří mají během posledního roku děti doma na distanční výuce kvůli uzavření škol. Chtít se chvilku soustředit na vědeckou práci je někdy prakticky nemožné. Představte si skutečnost, že se vám v hlavě rodí úžasná myšlenka například ohledně vývoje hlásek ve 13. a 14. století a v tu chvíli se ozve: „Mamí, mně to zase spadlo!“ (myšleno internet) Nebo (v horším případě) z reproduktoru pronese synova paní učitelka: „Co to tam děláš, proč nemáš hotový domácí úkol?“

31. 3. 2021 Hana Svobodová

Po chvíli se znovu vrací myšlenka na vývoj hláskosloví, přesněji na změnu samohlásky u > i po měkkých konsonantech, jež je velmi důležitá pro další vývoj morfologického systému, konkrétně pro vydělování ja-kmenů z a-kmenů, a tím vznik tvrdých a měkkých typů feminin, a také pro diferenciaci českých nářečí, neboť směrem na východ její intenzita slábne. Klid však brzy končí a dětský řev přivádí do reálu, znovu nastává domácí výuka…

Tato doba je zvláštní. Naučí vás, jak uvařit oběd, zároveň opravit dětem domácí úkol, utřít vylitý čaj, a přitom online přednášet o tajích vývoje českého hláskosloví. Také zlepší vaše počítačové dovednosti; pomalu se z vás stanou specialisté v digitálním světě, ale nenaučí vás, jak v té krátké chvilce, kterou máte pro sebe, napsat kvalitní článek do vědeckého časopisu. Ale kdo ví, třeba právě ten stres vás k tomu dovede.


Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info