Městské divadlo v Brně uvedlo ve dvou premiérách 7. a 31. prosince 2024 vlastní
dramatizaci humoristického románu Karla Poláčka Bylo nás pět. Klukovská
dobrodružství z maloměstského prostředí na přelomu 19. a 20. století vyprávěná
školákem Petrem Bajzou zpopularizovala rozhlasová nahrávka v podání Františka
Filipovského, ale i šestidílná televizní série, pod níž jsou podepsáni scenárista Ondřej
Vogeltanz a režisér Karel Smyczek. Jak však košatý příběh s řadou epizodních figurek a
dějových digresí převést do podoby dvouapůlhodinové divadelní inscenace, když
celková minutáž rozhlasové verze je pět a televizního seriálu dokonce šest hodin?
Autoři brněnské dramatizace ‒ dramaturg Jan Šotkovský a režisér Mikoláš Tyc – měli odvahu škrtat, měnit a upravovat, to vše však s úctou k předloze a v její prospěch. Mozaiku jednotlivých epizod zarámovali klíčovou událostí, jíž je příjezd cirkusu. Všechny postavy se již na začátku prvního obrazu k návštěvě cirkusu vyjadřují: zatímco mladí hrdinové reprezentovaní nadšeným Bajzou se těší na nevšední zážitky, dospělí skeptikové v čele s ješitným panem Fajstem se nad touto „pokleslou ohavností“ patřičně pohoršují. Pod bezprostředním dojmem z cirkusové produkce se odehrávají i Petrova snová putování, jež jsou součástí horečnatého blouznění během jeho onemocnění spálou.
Inscenace graduje právě v těchto snových momentech, jež jsou pojaty coby fantastické obrazy viděné optikou hlavního hrdiny jako vášnivého čtenáře různých literárních žánrů včetně brakového čtiva. Při výjevech z Pohádek tisíce a jedné noci se tak Petr Bajza (Libor Matouš) stává Aladinem a jeho kamarád Zilvar z chudobince (Jakub Uličník) kouzelným Džinem a když dojde na romantické situace z Petrových oblíbených westernů, proměňuje se cukrářovic Evička (Barbora Remišová) do role krásné Evelyn a otec Vendelín Bajza (Michal Isteník) do podoby statečného pistolníka Wen Delina, jenž ji zachrání před úklady Černého kovboje alias cukráře Svobody (Jakub Przebinda).
Snovou atmosféru dodává inscenaci i scénografie Marka Cpina, který zavěsil nad jeviště kruhovou střechu připomínající vytoužený cirkus, ale v některých momentech i kolotoč. Životní koloběh se opakuje, jistota kouzelného dětství zůstává. Po všech útrapách s onemocněním i s padouchy fiktivními a skutečnými se Bajza a jeho kamarádi vracejí v obraze dvacátém prvním (a posledním) do reality, jež však skýtá dobrodružství neméně lákavá: v mezi na poli se totiž objevilo vosí hnízdo, které je potřeba zneškodnit, což se – jak jistě divák uzná – provádí nejlépe tehdy, když je vás pět.
David Kroča