Mgr. et Mgr. Marek Lollok, Ph.D.
O Pavlovi
Jednou z nejvýraznějších literárních událostí letošního – koronavirem poznamenaného – roku se krátce po svém vydání stala vzpomínková kniha Dani Horákové, spisovatelky a novinářky česko-německého původu. Její pandán k objemným tří- (a brzy už čtyřsvazkovým) deníkům Pavla Juráčka je pozoruhodným „poopravením“ obrazu druhdy talentovaného scénáristy a filmaře slavné československé Nové vlny (viz jeho opus magnum Případ pro začínajícího kata z r. 1969), jehož dráha byla přeťata sovětskou okupací a na ni navazující normalizací.
Někdejší Juráčkova manželka (ale i spoluorganizátorka Havlovy Edice expedice, signatářka Charty 77, kulturní redaktorka německého Bildu a v letech 2002-2004 dokonce hamburská ministryně kultury) s podmanivou otevřeností a zároveň velkou literární erudicí bilancuje své soužití s čím dál tím despotičtějším, sebe i okolí destruujícím mužem. Podává vlastní verzi jeho universa, obtisknutého v denících psaných tajně téměř po čtyři desetiletí, přičemž se snaží pochopit, jak se stalo, že si ji tento „Černý myslivec“, tak podmanil. Soustředí se zejména na pětiletý společný pobyt v západoněmeckém Mnichově a kontakty se silnou československou enklávou, nicméně ve svých vzpomínkách brousí i do jiných období. Uvažuje též obecněji o roli žen po boku výjimečných, ovšem charakterově komplikovaných mužů, ať už šlo o Kafku, Havla, Vaculíka či jiné. Vřele tuto knihu doporučuji – je možno číst ji jako historické svědectví určité doby, literárně a kulturně velmi poučenou psychologickou studii, anebo třeba – chcete-li – jako svého druhu milostný román.